Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak se dělá dětské divadlo

5. 02. 2009 7:59:46
Mgr. Radka Tesárková je absolventkou bohemistiky na FF UK. Radka je sice původně spíš novinářka, ale postupně se jejím hlavním chlebem a chlebem opravdu voňavým, stalo dětské divadlo. A kůrkou bílou na tom křupavém chlebu se stala herecká činnost v řadě divadelních projektů. Ale v našem povídání se chceme věnovat divadlu dětskému, především tedy práci s malými zájemci o divadlo.

Jsi organizačním i uměleckým šéfem party, která si říká jako celek Ty-já-tr. Což znamená?

V naší interpretaci je to já a ty jsme tr - trhlí divadlem. V praxi to znamená více než dvě stovky dětí v různých věkových kategoriích, zařazených do různých kroužků a výběrových souborů. Proto máme třeba Za oponou, Šupitopresto, Načerno, CO?!, Hrobeso, K.O. - což jsou vlastně umělecké soubory rozdělené dle věku členů, které spolu pracují především na inscenacích, které soubor uvádí.

4.jpg

Spolupracují uvnitř jednotlivých dílčích souborů?

Vlastně tak i tak. Především uvnitř těch skupin, ale máme i projekty na které se soubory propojují a prolínají.

Ale máte v práci i mrňata.

Máme. Začínáme s dětmi od 4 let, říkáme jim Skřítci. (I když od letošního školního roku k nám nově chodí i maminky s mladšími dětmi do kroužku, který se jmenuje Dramahrátky.)

Radko, ale není to přece jenom brzy?

Ptáš se celkem logicky. Byli jsme vlastně první v Praze, reakce nebyly jednoznačně kladné. Dneska už zdaleka jediní nejsme, práce s našimi skřítky již nese i své ovoce a o práci s nimi už nikdo nepochybuje.

3.jpg

Dobře a to už s těmi mrňaty hrajete divadlo?

To samozřejmě ne, učíme je mluvit, pohybovat se, rozvíjíme fantazii... Je to škola hrou. A postupně, v dalších létech, přecházejí do starších kroužků či výběrových souborů. Už na počátku někteří recitují, postupně přecházíme na recitační a divadelní výstupy a v programu máme i řadu divadelních inscenací.

K těm se dostaneme, ale zajímá mne smysl té výchovy pro dítě. Kroužky jsou placené. Co mohou očekávat rodiče od práce v dramatických kroužcích?

Především poměrně komplexní rozvoj osobnosti. Už jenom fakt, že děti se od raného mládí učí kultivovaně mluvit a formulovat své myšlenky je velmi důležitý. Pracujeme i s hudbou, pohybem, výtvarnou výchovou. A postupně tady potkávají i kamarády s podobnými zálibami.

Víš, tohle mě na tvé práci hodně zajímá. Ty party, řada souborů, které trvají i přes pubertu. Tobě se vlastně daří trochu provádět ty děti i Scylou a Charybdou puberty.

No tak úplně jednoznačně ne, to asi ani nejde. Ale jsme rádi, že alespoň u některých divadelní parta pozitivně zafunguje. Máme i „dospělácké“ skupiny, soubory postavené především na absolventech našich dramatických kroužků. A nescházejí se jenom za prostou zábavou, mají vyšší cíle.

Já vím, některé vaše inscenace jsem viděl, některé připomeň.

Ráda vzpomínám na inscenace Beránek měsíc z poezie Christiana Morgensterna, semaforské Kytice 1 a 2, Školu základ života, či Kiplingovu Knihu džunglí. To už je (sice úspěšná), ale minulost. Z těch současných bych určitě ráda pozvala na Příběh koně, Cyrana z Bergeracu, či Zpěvy sladké Francie. Rodiče s dětmi pak na pohádku O princezně solimánské, pohádkový písničkál Kocour v botách, či na Pohádky do kapsy. Těch inscenací je celá řada. Stačí se podívat na naše webové stránky (www.ty-ja-tr.cz) a vybrat si.

2.jpg

Ale začínala jsi ve skromnějších poměrech.

Je to k nevíře, ale působíme už 20 sezón. A od počátku nám je zásadní oporou Dům dětí a mládeže v Praze 7, který celý Ty-já-tr zřizuje a ekonomicky zajišťuje. K dispozici máme útulné divadélko Radar v ulici plk Sochora. Máme už svou vnitřní organizační samosprávu, protože bez té bychom asi těžko fungovali v tomto rozsahu.

Takže se můžete i pochlubit úspěšnými herci z vašich řad?

To udělám moc ráda. Především se k nám rád hlásí Vojta Dyk, člen činohry ND. Ale i Lenka Zahradnická, nebo Martin Písařík, které znáte ze známého televizního seriálu. A třeba také Anna Duchaňová, Markéta Frösslová, Anna Bubníková, či Petr Vančura.

I vaši menší „umělci“ už jsou k vidění v televizi.

To jsou. Spolupracujeme s Českou televizí třeba na dětském pořadu Hřiště č. 7.

A produkujete mladé televizní hvězdičky, které já dost špatně snáším?

Tak tomu se snad úspěšně bráníme, zatím. Pokud děti občas vystupují třeba v televizi, bereme to vždycky jako určité vylepšení, jistou nadstavbu k naší práci. Setkala jsem se i s rodiči, kteří přijdou, aby byly děti v televizi. Tomu se nevyhneš, ale pravidlem to naštěstí není. Navíc takový natáčecí den v televizi není pro děti tak úplně radostný. Je to často i dost únavné.

A ještě by možná pražské rodiče zajímalo, jaký je zájem o účast dětí v kroužcích.

Zájem je velký. Do kroužku se může přihlásit každé dítě, které má chuť, ale poptávku zdaleka neuspokojíme. Sjíždějí se k nám děti z celé Prahy a jejího okolí, snad máme už slušnou pověst. Ale těch 13 – 14 lidí v organizačním vedení a hlavně prostorové kapacity... to jsou limity, které nepřekročíme.

Radko, na závěr jenom stručně o tvých divadelních projektech. Dlužím Ti návštěvu Ententýky, pořadu, který děláš pro děti s Pavlem Jurkovičem. Skoro se mi chce napsat legendárním.

Ententýky, pořad z veršů českých básníků pro malé i velké děti, hrajeme v Divadle Viola už druhou sezónu společně s kolegy Josefem Hervertem a Martinem Rudovským. Zájem diváků je stále veliký, takže vyjíždíme i mimo Prahu a nebráníme se ani dopoledním pražským představením. Minulý týden jsme ve stejném hereckém obsazení začali s Pavlem Jurkovičem zkoušet další pořad pro Violu, tentokrát z lidové poezie, který se jmenuje Endele vendele. V Radaru pak hraju Roxanu v Cyranovi z Bergeracu, čeká nás další zkoušení pro Křivoklátské divadelní slavnosti a rýsuje si i další pěkný divadelní projekt. Takže se mám na co těšit a rozhodně se nenudím.

1.jpg

Tak zlom vaz, Roxano z Holešovic, ať se Ti daří a funguje Ti nejen Ty-já.-tr, ale i osobní štěstí.

Autorem fotografií je Jan Zavřel

Autor: Josef Hejna | čtvrtek 5.2.2009 7:59 | karma článku: 22.31 | přečteno: 6209x


Další články blogera

Josef Hejna

Galina Borisovna

Měl jsem a pořád mám docela bohatý život. Určitě není bohatý na luxusní auta, nábytek, šperky, zato lidé...

19.2.2018 v 12:00 | Karma článku: 13.17 | Přečteno: 346 | Diskuse

Josef Hejna

Pravda vítězí

O senátoru Velebovi už jsem psal několikrát, ale když někdo lže pořád a ve velkém, jako on, nemohu jinak. A víme, že kdo lže, ten také krade. Ovšem Veleba je jenom čestný senátor se zapomenutým, leč aparátnickým členstvím v KSČ.

12.2.2018 v 12:00 | Karma článku: 24.68 | Přečteno: 740 | Diskuse

Josef Hejna

Něžné uspávání

Z politiky rád přejdu do oblasti sice smutné, ale laskavé. Já domácí zvířata příliš nepěstuji, o svém jediném a milovaném podvraťákovi, Cvočkovi, který byl ovšem fenka, jsem už kdysi psal.

11.2.2018 v 13:17 | Karma článku: 12.87 | Přečteno: 252 | Diskuse

Josef Hejna

Nelžeme si… pravda a láska

Než se zase odeberu do blogerského důchodu, přidám pár poznámek k prezidentským volbám. Nejsem na straně vulgarity, to jsem asi nebyl nikdy.

22.1.2018 v 12:00 | Karma článku: 23.57 | Přečteno: 1092 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Dana Šumová

Pěkné pecky na 6 P

Pondělní večer, týden začíná. Chce to nějak rozhýbat. Co takhle dát si místo přitroublých seriálů pár amerických pecek, rovnou se šesti pé?

20.2.2018 v 7:30 | Karma článku: 6.20 | Přečteno: 188 | Diskuse

Karel Sýkora

Erik Satie – Once upon a Time in Paris

Erik Satie, narozen jako Eric Alfred Leslie Satie, již na své první kompozici z roku 1884 se podepisuje jako Erik Satie byl francouzský skladatel a klavírista, který v mnoha směrech předešel svou dobu.

20.2.2018 v 7:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 |

Jiří Ručka

Ukradená písnička VIII. – Enter Sandman.

V životě občas platí heslo: „ Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.“ A ve světě showbusinessu to platí dvakrát.

19.2.2018 v 20:11 | Karma článku: 11.27 | Přečteno: 451 | Diskuse

Peter Krivda Soliwarski

Potulky XLI - Banská Štiavnica II /SK/

...tak sme tam sedeli na okraji chodníka, hinčovali nohami v prázdne nad strechami domov, vežami kostolov, ukazovali si kde sme už boli a kam ešte...a bolo tam šťastnokrásne...

19.2.2018 v 8:08 | Karma článku: 8.91 | Přečteno: 155 | Diskuse

Jiří Ručka

Ukradená písnička VII. – When.

U songu When od amerických „thrasherů“ Megadeth je situace poměrně jiná než u ostatních zčásti okopírovaných skladeb. Dave Mustaine zde použil hodně podobný hudební motiv záměrně.

18.2.2018 v 12:39 | Karma článku: 9.56 | Přečteno: 282 | Diskuse
VIP
Počet článků 962 Celková karma 19.38 Průměrná čtenost 1267

Obyčejný pozorovatel Mám také blog na http://hejna.bigbloger.lidovky.cz/





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.